Moje kůže
I.
Nějak nejsem ve svý kůži -
- kde to jsem, kde to jsem?
Obavou dech se mi úží
celej den, celej den;
podlamujou se mi nohy,
srdce buší, stoupá tlak -
- nějak nejsem ve svý kůži.
Je to tak, je to tak!
II.
Večer s tebou, celkem vzato,
byla nuda k zbláznění.
Když jsi řekla: chci tě, zlato,
měl jsem málem zatmění!
Smečka vlků v zádech štěká,
výstřel slepým nábojem;
co tu čeká na člověka,
když se minul se zdrojem,
kůže má, ztracená?
Ref.
Víš, kde mám slabý místa,
víš, že vím, že je znáš;
a tak neubráníš přístav,
i když duši uhlídáš,
kůže má, ztracená.
III.
Život rozdal všechny dárky
a teď zdá se, že je šlus;
vrchní Vrchní sečte čárky
a pak pošlou autobus.
Už mě mají zase v hrsti,
už mi zvoní na funus;
ať si pohřbí tu mou kůži,
když maj' takovejhle vkus;
kůži mou, ztracenou.
Ref.
Víš, kde mám slabý místa,
víš, že vím, že je znáš;
a tak neubráníš přístav,
i když duši uhlídáš,
kůže má, ztracená.
solo
Ref.
Víš, kde mám slabý místa,
víš, že vím, že je znáš;
a tak neubráníš přístav,
i když kůži uhlídáš,
duše má, ztracená.