Vzpomínky
text: Petr
Promiňte mi prosím vážení, když se nevyjádřím příliš důkladně Vzpomínám si na pár řečníků co byly horší, než jsem já
I když vím, že je dnešní doba k zbláznění A že je obtížné a velmi nákladné vézt se v kole drahých podniků, kde jsem to paříval a s kým
Oblohou táhnou vzpomínky jak dým, jak slunce po tváři nemohu zavřít do skříňky svůj splín, když slunce zazáří i nám…
Nejsi ženská zrovna nejtišší i když máš to co každá jiná postrádá ač nejsi výsledkem mých těžkých analýz jsi vítězstvím, na kterém mám svůj díl
Co na to říkají tví nejbližší ať dlouho vydrží ta skvělá nálada ať hraje kapela – no ta, co má říz nebudu závodník, který ztratil svůj cíl
Oblohou táhnou vzpomínky jak dým, jak slunce po tváři nemohu zavřít do skříňky svůj splín, když slunce zazáří i nám…
Někdy po ránu mě napadá, ale to sem nepatří Vzpomínám si na pár řečníků co byli lepší než já když jdu spát
To čekání když slunce zapadá jistě nějaký si důvod opatřím abych ze stránek všech starých slovníků nakonec nevybral jak říct že mám tě rád